V zoroastrijském náboženství jsou oheň, voda, země a vzduch posvátné a nesmí být znečištěny. Věřilo se, že v mrtvém těle je démon, který znečistí všechno, s čím přijde do styku. Zesnulí se nesměli pohřbít, kontaminovali by půdu a spodní vody, ani být spáleni, znečistil by se oheň. Museli být pohřbeni čistým způsobem.

Věže ticha jsou vyvýšené stavby kruhového tvaru. Střecha je rozdělena do tří kruhů, kam se pokládali těla mrtvých (muži ve vnějším, ženy ve středním a děti uvnitř kruhu). Těla byla ponechána jako potrava supům. Zoroastrijci věřili, že když sup otevře mrtvé tělo, duše odejde po slunečních paprscích do nebe. Kosti se uložili do kostnice, která je uprostřed věže.

V Íránu se dle tradice věže stavěly na kopcích v poušti, daleko od obydlených území. Od 70. let 20. stol. je zde tento způsob pohřbívání zakázán. Věže ticha nyní slouží pouze jako návštěvní místo turistů. V Indii je stále praktikován.